Cyklistická doprava

Irena Obermannová: Paříž cyklisty uctívá jako božstvo

27.5.2014
Rozhovor Irena Obermannová: Paříž cyklisty uctívá jako božstvo foto5

S jednou z nejznámějších českých spisovatelek jsem se sešla na farmářském trhu, kam jezdí pravidelně nakupovat se svým městským kolem a proutěným košíkem na řídítkách. Irena Obermannová vybírala velmi pečlivě a o každém zakoupeném zboží si povídala s prodavači. Odkud pochází, jaký je jeho příběh a proč právě tady by si měla něco koupit. Stejně pečlivě volila i slova při našem rozhovoru, který jsme zapíjely moštem z českých jablíček.

Jak se z Vás stala cyklistka?
Já to mám nastavené trochu komicky. Vždycky jsem nesnášela cyklistiku, vadí mi ty speciální oblečky a vůbec celá sportovní image cyklistů. Nezvládám ty vědecké boty, které se mají kamsi zaklínit a podobné veledůležité vychytávky… V těchhle věcech jsem úplně neschopná.
Ale pak moje dcera žila tři roky v Paříži a my jsme tam za ní často jezdili. A najednou jsme viděli, jak to ti Francouzi neřeší. Jezdí po Paříži za každého počasí, dámy si za jízdy nalíčí pusu, bankéři jezdí v oblecích do banky, manažeři do práce, cestou si lidé povídají, přitom všem jim to opravdu sekne, žádné sportovní kašpárkovské obleky. Došlo mi, že takzvaná městská cyklistika je prostě otázka stylu a postoje k veřejnému prostoru.

Dámy v šatech na kole nebo pánové v oblecích jsou tady v Praze k vidění opravdu jen výjimečně. Jak to vzniklo v Paříži?
To jsem dodatečně zjistila od dcery. Město Paříž udělalo obrovskou kampaň. Hlavní poselství bylo „Jezděte na kole, je to dobré pro všechny“. Další část té kampaně byla zaměřena na motoristy, kteří byli doslova masírováni poselstvím: „Chraňte cyklisty, všichni je potřebujeme, potřebuje je naše město, potřebují je motoristé, aby ulice byly průjezdnější. Podporujte je.“. Takže v Paříži jsou cyklisté chránění, jsou skoro jako božstvo. Absolutně všude mají přednost a auta na ně dávají velký pozor, hýčkají si je.

Rozhovor Irena Obermannová: Paříž cyklisty uctívá jako božstvo foto1

A jaké to pro Vás je v Praze, jak se Vám tu jezdí na kole?
Tady se cítím bezpečně jen na chodníku. Nehodlám se zabít a přitom chci jezdit na kole. Tady mě všichni řidiči při předjíždění „lížou“ ze strany, nejradši na nábřeží kolem Mánesa, tam jsou velmi netrpěliví. Pokud jsou někde cyklistické pruhy, často tak na nich stojí auta s blikačkami a podobně. 

A co říkáte na chování cyklistů v Praze z pohledu řidiče osobního automobilu?
Já po Praze moc autem nejezdím. Rozčiluje mě to, nesouhlasím s tím, navíc to prostě nejde. Člověk pořád stojí v nějaké zácpě, pokud dojede někam rychleji, stejně pak hledá půl hodiny místo k parkování, načež zaparkuje někde špatně a dostane pokutu nebo mu auto odtáhnou. Řídit auto v Praze mě jednoduše nebaví. Naopak kolo je pro mě příjemné.

Rozhovor Irena Obermannová: Paříž cyklisty uctívá jako božstvo foto7

 Takže jste necyklistka, která ráda jezdí na kole?
V zásadě ano. Najednou mi začalo být milé, že jedu na kole na výstavu, na kávu, na pracovní schůzku… Možná by bylo přesnější říct, že jsem městská cyklistka, já bych to rozlišovala. Městská cyklistika není ani tak sport, jako způsob života ve městě.

Rozhovor Irena Obermannová: Paříž cyklisty uctívá jako božstvo foto8

 Brát ohled se vyplatí

Kampaně na podporu cyklodopravy probíhaly i v dalších evropských metropolích. Tam se zjistilo, že když určitá část obyvatel začala častěji používat jízdní kolo, zároveň tím vzrostla průměrná rychlost osobních automobilů.
No jasně…to je ta věci, kterou ti Francouzi skvěle pochopili. Najednou je v tom městě víc místa a ve finále to ocení i ti motoristé.

 Samotná kampaň podle zkušeností ze zahraničí nestačí - souběžně s tím je potřeba, aby cyklisté i motoristé na silnici měli svůj prostor, vyhrazené pruhy pro cyklisty, přednost na semaforech, ochranu na křižovatkách. Myslíte, že to u nás bude podobné?
Jedna věc je samozřejmě stav a úprava silnic. Třeba ve Vršovicích cyklistický pruh najednou končí bez jakéhokoli upozornění. To je samozřejmě problém. Ale je tu i druhý problém - morálka motoristů. Vztah motoristů k městské cyklistice, měli by se naučit brát na lidi na kole maximální ohled, podobně, jako se naučili dávat přednost chodcům na přechodech. Když se motoristé naučí chránit cyklisty, ve finále se jim to vrátí v podobě prázdnějších ulic.

 A jak by se to podle Vás dalo udělat?
Je potřeba udělat kampaň, která by byla chic, která by lidi bavila. Ne instruktážní, ale vtipná, moderní a cool, která udělá z městské cyklistiky trend.

Rozhovor Irena Obermannová: Paříž cyklisty uctívá jako božstvo foto6

 Na kole na farmářské trhy

Vidět Vás nakupovat na farmářském trhu je zážitek sám pro sebe. Je vidět, jak si to užíváte…
Mám jednu kamarádku, která žije ve Švýcarsku, a ona vždy říká, že jít na trh je relaxace. Proměnit nákup v relaxaci je krásný. Já to mám trochu snadnější, protože když vstoupím do nějakého supermarketu, oteču a uteču.

 Otečete?
Zřejmě do těch budov dávají něco, na co jsem alergická. Navíc tam vždycky chytnu šílenou neurózu, takový hektický spěch. Nákup v supermarketu je sice rychlejší, ale já se z toho pak hodinu vzpamatovávám. Takže ve výsledku rychlejší není.

 Takže chodíte nakupovat raději na trhy?
Nákup na trzích není spotřební záležitostí, není to neosobní vrstvení žvanců, má  určitou nadstavbu, jde tu o setkávání s lidmi, komunikaci, lidi se tu zajímají o to, co kupují a jedí a také tu jde o podporu lokálního zemědělství. Je to prostě zážitek. Žádná odlidštěná rychlovka, jako když člověk jede do supermarketu. Nákup na trzích je o něco namáhavější, protože se tady chodí od stánku ke stánku, povídá se o květinách, o jídle, o tom, kdo a jak je vypěstoval. Celkově mám dojem, že náš vztah k potravinám a nakupování, tedy k těm takzvaně spotřebním věcem, na trzích nabývá méně spotřební charakter. A to je mnohem důležitější, než by se mohlo zdát. Nejde totiž zdaleka jen o jídlo a nákupy. Jde prostě o celkový přístup k životu, vlastně o vztah ke světu a k planetě vůbec, a také o jakési sousedství, radost ze setkávání. Proto mi to připadá tak důležité.

Rozhovor Irena Obermannová: Paříž cyklisty uctívá jako božstvo foto3

 A jízdní kolo k tomu také patří?
Jízda na kole ten krásný zážitek umocňuje. Je to prostě styl, který se k tomu velmi hodí a mně vyhovuje. Teď jsem viděla obálku nějaké knížky, na obálce byla dáma, jak jede na kole a z košíku jí kouká zelenina a bageta. My na to koukáme, obdivujeme to, ale neumíme to. To je otázka životního stylu, ale také celkového přístupu k životu. Supermarkety jsou odlidštěné, tohle je živé, trh má srdce.

 To zní velmi sympaticky, ale myslíte, že to je řešení pro každého? Mnoho rodičů chodí do práce, večer jedou z práce domů a cestou ještě musí nakoupit pro hladovou rodinu. Matky dospívajících dětí, které musí denně přemísťovat doslova hromady věcí, které je potřeba přepravit z jednoho místa na druhé. Na to všechno zbývá mezi denními povinnostmi dost málo času, když chtějí ještě pobýt chvíli s dětmi a věnovat se domácnosti. Není v téhle situaci procházení se po trhu trochu luxus?
Ano, pečovat o sebe, o své tělo, ale i duchovno je vlastně luxus. A toto je druh péče o sebe a o svoji rodinu. Své dcery jsem se snažila naučit, že se nejenom jí, ale že se k jídlu i nějak přistupuje. Já nechci ty supermarkety úplně zatracovat, jsou prostě rychlé, praktické a denervující. Všichni jsme si navykli šetřit čas, také proto jsme na tom tak, jak jsme. Na každém je, jak si svůj čas rozvrhne, co si vybere, co upřednostní. Procházka je přece taky luxus.

Rozhovor Irena Obermannová: Paříž cyklisty uctívá jako božstvo foto9

 Místo toho jezdíme do fitcenter, často autem, abychom tu pak chodili na pohyblivých pásech.
Ano, my chodíme do fitka, abychom pálili kalorie. Můžeme je vlastně spalovat i jinak a vyjde to nastejno. Je to jen o přístupu a o volbě způsobu života. Současný svět je strašně odcizený, tohle je prostě lidské místo. A nemluvím jen o tom, že ty potraviny jsou tady čerstvé. Tady člověk ví, kdo je jejich autorem, kdo je vypěstoval, může si s ním o tom popovídat. V supermarketu leží v  bezejmenné bedně a nevíme o tom nic.

Rozhovor Irena Obermannová: Paříž cyklisty uctívá jako božstvo foto2

 Jeden přítel, který bydlí ve Finsku, mi říkal před vstupem do Evropské unie: „Připravte se, teď tu začnou pod okny křižovat kamiony, které vozí vodu z jihu na sever a jiné, které zase vozí vodu ze severu na jih.“ Možná je to extrémní případ, ale dnes to už nějak k naší společnosti patří. Vybíráte si potraviny také podle toho, odkud zboží je?
Samozřejmě, vždyť to také souvisí s trhy. Prodávají se tu většinou české věci, ke kterým my jsme úplně ztratili vztah… V cizině směrem na západ od nás ta tradice je, lidé si tam dopřejí ten luxus a potravinám a nakupování dají láskyplnou péči. My to neumíme, asi je to pořád dědictví totality. V 90. letech jsme byli okouzlení potravinami ze západu, obrovskými supermarkety, které jsme znali z amerických filmů. Na trhy se přitom nějak zapomnělo. Udělat farmářské trhy byl geniální nápad Šárky Sedláčkové, a jsou to jiné trhy než v tržnicích. Vidím to jako připomínku, že je tady nějaká rodná hrouda, na kterou se úplně zapomnělo a bylo by na čase ji okopat.

 Mnohokrát Vám děkuji za rozhovor.

 

 

Rozhovory jsou realizovány v rámci projektu Central MeetBike, prostřednictvím programu CentralEurope, který je spolufinancován ERDF.

 

« další rozhovory

Aktualizace stránky: 27.5.2014  ▫  Publikováno: 27.5.2014

Cyklodoprava.cz vznikla jako společný projekt Ministerstva dopravy a Centra dopravního výzkumu, v. v. i. Její realizace je součástí projektu Central MeetBike (3CE343P2) prostřednictvím programu CentralEurope, který je spolufinancován ERDF.

Logo Centrum dopravního výzkumu, v. v. i. Logo Ministerstvo dopravy Logo: CentralEurope Logo: ERDF Logo: Central MeetBike
Logo Cyklostrategie pro Facebook